Jmenuji se Luboš Janhuba

Narodil jsem se ve Zlíně. Je to už dost dávno. Na druhé straně mám to štěstí, že jsem mohl plně vnímat takové historické události našich dějin jako byl rok 1968, rok 1989 a rok 1993. Rok 1968 jsem vnímal nejdříve velmi radostně a pak už jen smutně a trpce. Takže když jsme v deváté třídě základní školy měli napsat úvahu o tom, co přejeme naši vlasti k 50. výročí vzniku, napsal literární útvar začínající slovy: „Je těžké přát něco naši vlasti do budoucnosti, když na každém kroku potkáváme hlavně sovětských tanků…."Rok 1989 jsem vnímal už jen a jen radostně, protože pak už všechny další starosti byly jen mými problémy a mohu je vyřešit jen svými  schopnostmi, snahou a třeba i troškou štěstí. Rok 1993 jsem musel vzít pragmaticky. Nutnost, ale bez radosti. Přesto stále považuji Tatry, za své krásné hory. Tím více, že už nyní nemusíme v EU předkládat př přechodu hranic žádný doklad.

Můj otec vystudoval ještě za první republiky právnickou fakultu a celý život působil jako právník. Narodil se v roce 1909 a aniž, kdy změnil bydliště v rámci této země prožil svůj život v celkem devíti státních uskupeních. Miloval svou právní profesi, především svůj soudcovský stav, který však musel nuceně v padesátých letech opustit. Moje matka mu byla 59 let věrnou životní partnerkou ve všech strastech života, zvláště pak v dobách, kdy právní profese nebyla zrovna společensky ceněna. Jsem rád, že i oni se nakonec dočkali toho zlomového data 1989 v plné svěžesti. Musím poděkovat, že právě díky svému otci jsem si vytvořil slušné právní vědomí a smysl pro spravedlnost.

Vystudoval jsem Gymnázium ve Zlíně a pak Vysokou školu chemicko-technologickou v Pardubicích (nynější Universita Pardubice), kterou jsem absolvoval v roce 1979. Pak následoval povinný rok vojenské presenční služby, který mi sice nepřinesl profesně nic zajímavého, ale zůstala spousta „veselých historek“, které jsem si uchoval v paměti a kterým je dnes velmi těžké uvěřit. V roce 1980 nastoupil do Výzkumného ústavu elektrotechnické keramiky v Hradci Králové. Nejdříve jako chemik v rámci různých výzkumných úkolů. Po čtyřech letech působení jsem v roce 1984 vytvořil výzkumný tým, který měl za úkol navrhnout a vybudovat informační systém vědecko-technických informací pro celý „koncern“ Tesla Rožnov-elektrotechnické součástky. V době, kdy výpočetní technika byla naprosto v plenkách a kvalitnější hardware byl pochopitelně embargován. Složité, ale leccos naučil v oblasti informačních technologií. Z dnešního pohledu je jistě naše tehdejší hardwarová platforma velmi úsměvná, nicméně logika řešení problémů zůstává stejná dnes. Obecně považuji 11 let práce v tomto ústavu za dobu, která mi umožnila seznámit se spoustou chytrých lidí. I přes politické klima tehdejší doby a malé možnosti realizace výsledků výzkumu jsem se přiučil obecně platnému kreativnímu a „projektovému“ myšlení. V roce 1991 jsem definitivně opustil výzkumný ústav, který se bohužel nezadržitelně směřoval ke svému zániku. Založil jsem s několika dalšími společníky soukromou společnost, která se zabývala informačními technologiemi tvorbou vlastního software. Tuto společnost jsem také vrcholově řídil jako výkonný ředitel a jednatel. Inicioval jsem a spoluvytvářel první původní komplexního informačního systému pro knihovny a informační pracoviště. Našimi zákazníky se velmi záhy staly významné knihovny, vysoké školy, společnosti apod. Byla to doba velkého očekávání, tvrdé práce, úspěchů, a nakonec i zklamání. Naše společnost se názorově rozštěpila a já jsem raději s čistým štítem dobrovolně ukončil své působení v této společnosti. Bohužel své dítko, informační systém, který jsem inicioval a piplal, jsem opustil. Pak jsem dva roky pracoval pro rakouskou pobočku společnosti Deloitte&Touche. Získal jsem zkušenosti s přípravou investičních projektů v prvotní fázi. Založil jsem firmu AZ Development, kde jsem byl a stále jsem jediným vlastníkem a jednatelem. Inu, jedna zkušenost s různorodou vlastnickou strukturou mi stačila. Vedl jsem a podílel jsem se na několika projektech v oblastí lázeňství, sociálních služeb, sportovních projektů, bytové výstavby aj. Vedl jsem dva výzkumné projekty pro Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Zároveň jsem se již od dětství věnoval hudbě i dalším uměleckým činnostem jako podstatné náplni svého života. Dokonce jsem zvažoval, že se hudbě a zpěvu budu věnovat jako své naprosto hlavní náplni života. Vystudoval jsem Východočeskou konzervatoř v Pardubicích jako žák ředitele této školy profesora Milana Stříteského v oboru sólový zpěv. Jako sólista stále spolupracuji s různými orchestry, sbory, účinkoval jsem v operních představeních. Vystupoval jsem mj. i ve Velké Británii, Německu, Itálii, Španělsku, Dánsku, Lotyšsku, Švýcarsku a Nizozemí.

Od roku 2005 jsem se také začal intenzívně zajímat o hudební projekty. Stál jsem u zrodu původního festivalu moderní hudby „Hradecké hudební fórum“, jehož 1. ročník se uskutečnil v roce 2005. V roce 2007 jsem byl jmenován do pozice předsedy správní rady Filharmonie Hradec Králové. V roce 2009 jsem se stal předsedou správní rady Nadačního fondu „Varhany pro FHK“. Po mnoha peripetiích se nám nakonec podařilo dokončit výstavbu Mistrovských varhan v sále Filharmonie Hradec Králové v roce 2017. V roce 2017 jsem inicioval projekt Hradecký Memoriál – „hudbou, obrazem a slovem nepromlčeno“. V roce 2021 se Hradecký Memoriál zapojil do mezinárodního projektu „Total Peace“ v rámci výzvy EU „Europe for Citiziens.“

Moderní historie mě velmi zajímá. Od roku 2018 spolupracuji jako dokumentarista a člen kolegia Paměti národa východních Čech se společností Post Bellum. Natočil jsem a literárně zpracoval řadu významných pamětníků, kteří mají, co říci dnešní generaci.

Pracuji ve prospěch Filharmonie Hradec Králové, jak nejlépe umím

Zajímají mě stále investiční projekty, na kterých se mohu podílet

A samozřejmě muzikantská duše mě stále vábí k aktivnímu zpěvu a muzicírování

Jsem literárně činný - píši blogy k aktuálním tématům, prózu i poezii

Nebráním se žádným výzvám!